Jednou z věcí, které nám v autoškole neustále vštěpují, je i takzvaný defensivní způsob jízdy. Ten jednoduše řečeno znamená, že vždy budeme čekat, co udělá druhý řidič, než zareagujeme. Typickým příkladem mohou být křižovatky, kdy vždy raději pár vteřin počkáme, zda se některý z ostatních nerozhodne do ní vjet i přesto, že máme přednost.
Cílem je zde omezit riziko dopravní nehody. Počítá se s tím, že pokud budete reagovat na druhé řidiče, namísto toho, aby oni museli reagovat na vás, budete mít dost času situaci vyhodnotit a případné srážce se vyhnout. V již zmíněném případě křižovatky se tak vyhnete srážce s vozidlem, které vám nedalo přednost.
Samozřejmě v teorii tento systém vypadá dobře, avšak jak ukazují statistiky, v praxi příliš nefunguje. A není to proto, že by řidiči této styl jízdy neprovozovali. To platí zvláště u začátečníků, kteří ještě mají zdravou opatrnost – a přesto právě oni jsou častou obětí. Jak je to možné? Jistě, část z nich přecení své schopnosti a jezdí spíše agresivně, to však není ani zdaleka případ všech. I ti, kteří jsou opatrní, se stávají oběťmi dopravních nehod. Proč? Prostě proto, že tento systém funguje pouze částečně.
Pokud totiž čekáme, jak se zachovají ostatní, je možné, že ti vyhodnotí situaci úplně jinak. Například mohou nabýt přesvědčení, že jim dáváme přednost. Ve chvíli, kdy se tedy rozhodneme vyjet, vyjedou i oni. Neštěstí je pak hned na světě.
Proto nelze defensivní způsob jízdy aplikovat paušálně. V některých situacích je potřeba být i za volantem rozhodný. Problém je v tom vyhodnotit, která situace vyžaduje jaký přístup. Pokud by se nám toto podařilo, snížilo by se množství dopravních nehod. Bohužel, něco takového v autoškole nelze příliš dobře naučit.
Rozhodně se samozřejmě vyplatí jezdit opatrně, dodržovat předpisy a reagovat na situaci kolem sebe, avšak být plně pasivním řidičem také není to nejlepší řešení. S odježděnými hodinami však naštěstí přichází zkušenosti, a ty lze v tomto případě velmi dobře zužitkovat.