Tito mladí chlapci se pak setkají s tím, jak rozeznat buk od jabloně, a také to, jak se dřevo zpracuje a co se s ním děje dále. Pokud si zvolil práci tesaře, bude většinu života na stavbách, pokud si vybral stolařinu, bude většinu života v dílně. Ale všichni tito mládenci a později pánové se setkají s pojmem spojovací materiály. Což může být stejně lepidlo jako hřebík. Oba mají stejnou funkci, ale přesto odlišnou.
Pokud se s těmito pojmy setká amatér, nebo ten kdo nemá potuchu oč jde, může se domnívat, že je to snad jedno. Ale není. Zkuste přibít k sobě dva listy papíru hřebíkem. Aha? Copak? Jsou s tím drobné potíže, pravda? No, to nevadí, odložte to, vezměte si lepidlo a přilepte k sobě křížem dvě prkna. Opět potíže? Že nedrží? Hm… Ne, že by dřevo lepidlem nedrželo vůbec, jen to musí lepidlo speciální, jež sluje klíh a materiál je třeba upnout do svěráku. Mezi desky, aby se to celé neotlačilo. A druhý den, hleďme, drží to jako luteránská víra. Ne vždy je však lepení tím správným, někdy je třeba použít něco jiného. Ne, ani hřebíky, ale vruty. Ty se do dřeva zavrtávají a tím jej k sobě vlastně přitahují. Tak se dvě desky spojí natolik pevně, že oddělit je od sebe klasicky nejde jen tak jednoduše.
Vruty samotné pak dělíme na spoustu kategorií a podkategorií. Můžeme je dělit dle hlavičky, dle materiálu, a ještě všelijak jinak. Tak zde máme vruty obyčejné a nerezové vruty, s plochou hlavičkou nebo kulatou a každý ten jeden vrut plní určitý účel. Tak například přidělávat sedací desku na lavičku vruty, které budou z desky trčet asi nebude to nejvhodnější. Proto se použijí takové, které se do dřeva „schovají“ a to je pak pěkně hladké. Tyto i ostatní je pak dobré nakupovat jen u osvědčených prodejců, kteří vám neprodají nějaký šmejd, který se už při montáži ohne nebo se mu serve zářez v hlavičce.